46 dní, 4 auta a 11 000 km napříč USA: Naše první drsná cesta z Los Angeles do New Yorku

Strávit 46 dnů v USA – tohle nebylo v plánu!

Původně jsme plánovali jen klasickou čtrnáctidenní dovolenou, na kterou by nám stačila dovolená v práci. Moje žena však v květnu skončila v zaměstnání a dostala odstupné. Nebylo sice nijak závratné, ale jako příspěvek na takto velkou cestu posloužilo skvěle. Dlouho jsme váhali, na jak dlouho vlastně odjet, ale nakonec padla volba na nejdelší možnou variantu. Limitoval nás pouze starší syn, který musel 26. srpna nastoupit do školy na přípravný kurz, a také manželčina kontrola u doktora naplánovaná na 7. července. Kdybychom tehdy věděli, co všechno nás na cestě potká, možná bychom odjeli o něco dříve, nebo naopak o 14 dní déle, ale každý den v USA bohužel jde do peněz! Navíc i těch 40 dnů už bylo pro organismus docela dost.

Tahanice o itinerář: Vyhrál New York

Při prvních plánech u stolu jsme si říkali, že by úplně stačilo procestovat západní pobřeží USA. Začít v Los Angeles a tam také skončit. Bylo by to logisticky jednodušší, levnější a celkově bychom si to asi více užili v klidu. Jenže do plánování zasáhl náš starší, sedmnáctiletý syn, který naprosto nekompromisně trval na tom, že chce vidět New York. Snažili jsme se mu to rozmluvit s tím, že do New Yorku můžeme letět někdy jindy na samostatný eurovíkend. Nastaly patnáctileté pubertální tahanice a argumenty typu: „Už nikdy nebudu mít peníze, abych se do Ameriky podíval, vy budete staří a nemocní, a co když se mamce zhorší její nemocné srdce a bude amen?!“

Po dlouhých rodinných debatách padlo finální rozhodnutí: poletíme do Los Angeles a odtud autem projedeme celé Státy až do New Yorku. Proč ne obráceně? Důvod byl čistě finanční – půjčovné aut s vrácením na druhé straně kontinentu bylo při převzetí v New Yorku až dvojnásobně dražší než v LA.

Peklo s autopůjčovnou Alamo

Pokud plánujete přejezd USA a čeká vás trasa dlouhá přes 11 000 kilometrů, musíte si uvědomit jednu zásadní věc: s jedním autem pravděpodobně nevystačíte. Na autě se může kdykoliv cokoliv pokazit, nebo zjistíte, že má extrémní spotřebu a jedete ho vyměnit za úspornější model. Nám se navíc hned dvakrát stalo, že skončila životnost motorového oleje – v prvním případě jsme auto Kia Karnival hybrid planovaně vrátili v San Franciscu, škoda ho bylo to nejlepší auto, co jsme měli. Podruhé se nedalo nic dělat, bylo by to porušení podmínek smlouvy ignorovat potřebu údržby, čekalo nás ještě mnoho tisíc kilometrů, museli jsme vyhledat nejbližší pobočku a auto kompletně vyměnit. Výměna na místě sice proběhla hladce, ale šok přišel vzápětí. Z kreditní karty nám po každé takové výměně u společnosti Alamo zmizela obrovská částka peněz. Jak je to možné? Zaměstnanci nám jednoduše třikrát neoprávněně naúčtovali takzvaný „one-way poplatek“ za vrácení auta v jiném státě, a jednou dokonce strhli peníze za stejnou fakturu dvakrát. Nekonečné psaní reklamací, urgencí a osobní návštěvy poboček nám vzaly odhadem tři dny čistého času dovolené. Místo plánování výletů a ranních výjezdů za zážitky jsme museli řešit byrokracii s auty. O tom, jak funguje půjčování aut v USA a jak se podobným trablím vyhnout, pro vás připravím samostatný článek.

Cesta z Los Angeles do New Yorku –Plánování za pochodu a splněný sen

Na samotnou přípravu itineráře jsme měli zhruba 10 dnů čistého času. Manželka sepsala hrubý plán míst a nechala si od umělé inteligence pomoci pospojovat body do logisticky nejvhodnější trasy. Zpětně musím uznat, že takto gigantická cesta by si zasloužila mnohem důkladnější přípravu. Hlavně v méně známých oblastech to dopadalo tak, že jsme teprve večer na hotelu nebo ráno před odjezdem narychlo googlili, co vlastně stojí po cestě za vidění.

Hlavním cílem naší výpravy bylo vidět co nejvíce amerických národních parků a ikonických velkoměst jako Los Angeles, San Francisco, Chicago a New York. I když se úplně všechno nepovedlo podle plánu, to hlavní jsme viděli. Cesta byla tak neskutečně intenzivní a dlouhá, že z ní budu čerpat inspiraci a přemýšlet o ní ještě celý příští rok.

Pokud mohu mluvit za sebe a částečně i za manželku – kdyby mi někdo zítra nabídl zajímavou práci a bydlení v USA, neváhal bych ani vteřinu. Amerika je obrovská, neskutečně pestrá a rozmanitá země. Když si k tomu přičtete blízkost Kanady, Grónska nebo na druhé straně pestrého Mexika a Latinské Ameriky, je pro mě Česko proti tomu docela nuda.

---

📌 Přehled nejzajímavější míst, která jsme opravdu navštívili:

• Příroda a Národní parky: Joshua Tree, Yosemity (podél pobřeží po ikonické Highway One), Sequoia Park, kousek slavné pěší trasy PCT (Pacific Crest Trail), Death Valley (Údolí smrti) v extrémním horku, Grand Canyon, Zion National Park, Bryce Canyon, Red Canyon, Canyonlands, Arches (známý svými skalními oblouky), Grand Teton, Yellowstone a na severu Glacier National Park. Směrem na východ pak parky Makoshika, Theodore Roosevelt a státní parky Niagara Falls a Watkins Glen.
• Zajímavosti a body na trase: Přehrada Hoover Dam, jízda po historické Route 66, vyhlídka Horseshoe Bend na řeku Colorado ve městě Page a prohlídka Antelope Canyonu s indiánským průvodcem. Cestou na východ jsme nemohli vynechat posvátné Monument Valley.
• Města a kultura: V Chicagu jsme navštívili místní zoo (vstup je sice zdarma, ale parkování stálo šílených 35 dolarů a navíc nás vypláchl silný déšť). V Kentucky jsme navštívili Sandersovo muzeum (zakladatele KFC) a v New Jersey si prohlédli areál prestižní Princeton University.
• Americká jezera: viděli jsme a kde počasí dovolilo i vykoupali v obrovských jezerech Michigan a Erie, a také jsme spatřili mnoho dalších malebných jezer po celé trase.
• Americké řeky:
  K americkému roadtripu neodmyslitelně patří také monumentální vodní toky i menší řeky a potoky, které po tisíciletí tvarovaly tamní drsnou krajinu. K americkému roadtripu neodmyslitelně patří také monumentální vodní toky, které po tisíciletí tvarovaly tamní drsnou krajinu. Fascinovalo nás, jak mocný vliv mají zdejší toky na geografii – velké řeky v USA totiž velmi často tvoří přirozené hranice mezi jednotlivými státy, které jsme přejížděli. Jsou to právě tyto vodní živly, které za miliony let dokázaly do skal vytesat ty nejhlubší kaňony Ameriky. Zatímco nahoře na hraně kaňonu bičuje skály spalující žár, dole v údolích řek a drobných potoků se otevírá úplně jiný svět. Často je tam až nečekaně hodně bujné zeleně a kypícího života, který v pouštní krajině působí jako hotový zázrak. Když jsme ve městě Page shlíželi z monumentálního útesu Horseshoe Bend na smaragdovou stuhu řeky Colorado, člověku se až zatajil dech nad tou hloubkou. O tisíce mil dál na východ nás pak ohromila legendární řeka Niagara, jejíž dravé vody se s ohlušujícím řevem řítí přes slavné vodopády přímo na hranici s Kanadou. Každý tento říční přechod pro nás byl symbolem, že se posouváme zase o kus dál do neznáma.